Jdi na obsah Jdi na menu
 


                                                 Zámek Lednice

 

Zámek Lednice se nachází v obci Lednice na pravém břehu Dyje, přibližně 12 km východně od Mikulova. Zámek s rozlehlou zahradou patří mezi nejkrásnější komplexy v České republice. Lednické panství získali roku 1249 Lichtenštejnové a patřilo jim bezmála 700 let. Dnešní podobu získal zámek při rozsáhlé rekonstrukci z poloviny 19. století v slohu imitujícím anglickou tudorovskou gotiku. Došlo tak k rekonstrukci původního renesančního zámku z 16. století kolem něhož byla již tehdy rozsáhlá zahrada. Významnou úpravou prošel zámek koncem 17. století, kdy byl barokně upraven podle plánů významného italského architekta Domenica Martinelliho a Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Zámecká budova je velmi bohatě novogoticky zdobená. Stejně velkolepá je i výzdoba interiérů vyřezávanými kazetovými stropy, původním historickým nábytkem či pozoruhodným, šestatřicetistupňovým dřevěným schodištěm v knihovně, které vedlo do ložnice knížat a bylo vyrobeno bez použití jediného hřebíku. Ve většině společenských prostorů jsou postaveny mramorové krby. Z pravé strany k zámku přiléhá rozsáhlý skleník postavený v letech 1834 a 1835. V okolí zámku se rozkládá rozsáhlý zámecký park vybudovaný na počátku 19. století. V parku se nachází mnoho vzácných dřevin, rybníků a zajímavých staveb: minaret z roku 1798, Janův hrad - pseudogotická napodobenina hradní zříceniny, nebo Lovecký zámeček.

      ObrazekObrazek

 

                    Janův hrad (Janohrad)

Na přelomu 18. a 19. století udával vkusu tón romantismu, takže není divu, že tehdy každý druhý zámožnější pán toužil po své vlastní „zřícenině“. Lichtenštejnové měli (ostatně jako téměř vždy) navrch - jejich umělá rozvalina starého hradu nebyla pouhou dekorací zámeckého parku. V interiérech se normálně fungovalo, bydlel tu knížecí hajný a v době lovů a honů se tu konaly poslední leče a bohaté hostiny. Kdysi se v zámečku vyhlašoval Král honů, dneska si tu (nejen) mladé páry říkají své „ano“. Janohrad, sevřený ze tří stran meandrem královské Dyje, sloužil jako lovecký zámeček. Panstvo se tu před honem shromáždilo, popřálo si štěstí a navečer se vracelo k bohatě prostřenému stolu. Ulovená zvěř se opékala na osmi velkých ohništích na nádvoří. Koně a psi si mohli odpočinout v přízemních prostorách, zatímco jezdci hodovali v prostorných sálech. Tehdejší etiketa poroučela, aby se ženy a muži bavili odděleně, tak vznikly kromě Rytířského sálu i Dámské salónky. Mladé šlechtičny se krmily, pily a tančily s menší vervou než pánové, což dokazuje fakt, že potřebovaly krby. Hlavní sál vytápěný nebyl a když někoho bujaré veselí příliš unavilo, mohl si zajít zdřímnout do odpočinkového sálu v prvním patře.Stavba se nachází na pohyblivém podloží s vysokým stavem podzemních vod. Snad právě proto kníže odmítl původní velkorysejší plán hrádku a nechal ho vybudovat „jen“ tak, jak je dnes: čtyři nárožní věže, jakože polorozpadlé obvodové zdivo, ochozy prvního patra, budova zámečku. Stejně jako v případě Minaretu se začalo se zpevněním písků dřevěnými pilotami a trámy. Takže až se zúčastníte místního Country festivalu nebo nějaké historické slavnosti, rautu či hostiny, nemusíte se bát, že se propadnete.

Obrazek